Úvaha o překonané úloze instinktu

 

„Udivuje mě síla instinktu.“ —  Kurt Cobain, zpěvák skupiny Nirvana

Nejnebezpečnějším tvorem na planetě je zoufalý člověk.

 „Seber lidem jejich základní potřeby a během pouhých deseti dnů dají průchod svým prvotním instinktům“  - Jacob Seed, veteran of the U.S. Army, FC5

Pod tíhou strachu vyjde na povrchu skutečná podstata prostředí, vlastnosti jednotlivce i skupin. Všichni se projeví. Úplně všichni.

 

Rozum zakaluje příval čísel.

Není divu. Intuice selhává. S prohrou se ve slunných dnech hojnosti a bezpečí nepočítá.

Český matematik prof. Luboš Pick ve své exhibiční předvánoční přednášce v roce 2017 pod provokativním názvem „jak napálit matfyzáka“ trefně ilustroval, jak nás může intuice zradit:

Země má poloměr 6378 km. Pro zjednodušení stanovme, že jde o ideální kouli, na jejímž rovníku po celém obvodu položíme provázek. Ptáme se, o kolik musíme provázek prodloužit, kdybychom celou smyčku zvedli nad povrch právě o jeden metr? O jeden jediný metr bude provázek levitovat nad rovníkem a my jej budeme muset nastavit o jakou délku, abychom znovu v jednom bodě udělali uzel?
Budou chybět kilometry? Desítky kilometrů? Stovky? Nebo dokonce tisíce? Drtivá většina si hned po té představě tipne desítky kilometrů. Někteří se přikloní k následujícímu řádu, tedy ve stovkách kilometrů, nezřídka tisíců. Pochopitelně. Vždyť Země je tak obrovská a její obvod při letmém propočtu činí přibližně 40 tisíc kilometrů!

Správnou odpověď a důvody však odkryjme později.  Nejdříve musíme poznat, jak intuice selhává a jak její roli přebírá z hloubi živočišného původu instinkt.

„V okamžicích jako je tento mi pomáhá připomínat si, že našim opravdovým nepřítelem je Instinkt. Instinkt byl naší matkou, když jsme byli jako druh v plenkách. Instinkt nás utěšoval a udržoval v bezpečí v těch bezútěšných létech, kdy jsme opracovávali kameny, pekli svá první jídla nad skromným ohněm a báli se stínů, které poskakovaly na stěnách naší jeskyně. Od Instinktu ale nelze oddělit jeho temné dvojče, pověru. Instinkt je neoddělitelně spjat s nesmyslnými impulsy a dnes jasně vidíme jeho opravdovou podstatu. Instinkt si konečně všiml své marnosti a jako zvíře zahnané do rohu se nevzdá bez krvavého boje.  Instinkt by způsobil fatální poškození našemu druhu. Instinkt si vytváří vlastní utiskovatele, nutí nás proti nim bojovat. Instinkt nám říká, že nám něco hrozí, ale neřekne nám, že máme příležitost.  Instinkt nás skrytě a tajně odrazuje od změny a pokroku.
Instinkt proto musí být vymazán.“ -  Dr. Wallace Breen, HL2

Ostrá slova. Trefná vyjádření, žel zneužita pro neodpustitelnou zradu svého druhu s konečným důsledkem genocidy. Naštěstí jde jen o propůjčený úryvek z fiktivního příběhu.

Pro ty, kteří stále ještě uvažují racionálně a instinktu nepodlehli jenom malá připomínka pravidel hry přírody. Lze se vůbec vyhnout svému osudu? Nebo tím osudem je přijmutí výzvy s cílem povstat jako vítěz na žebříčku evoluce? Lidé pokročili dokonce mnohem dále. Získali částečnou výhodu tak, že zvládají hrát také o čas. Proti dosavadním tahům přírody, která tvrdě prověřuje si tento rozměr téměř drze podmaňují. Drsná pravidla přírody ohýbají, pro větší šance slabším jedincům v populaci, zatímco ti silní před protiútokem projdou zkouškou vzdoru. Přesně takové vědomí, pro někoho šlechetný cíl jednoduše nemůže tolerovat nějakou lacinou halucinaci ze strachu. Ambice změnit svět odlišují lidi od ostatních primátů. Pokud nepodléhají instinktu. Pokud se nenechávají ovládnout děsivými představami.

Těm, kteří se alespoň trošičku zarazili nad  možnostmi v úloze o provázku kolem Země s tušením, že tu něco nehraje, blahopřeji.  Nemuseli vyslovit přímo správnou odpověď, ale za důležité považuji, pokud si uvědomili možná i bez spojení s podobou derivace, jako vyjádřením míry změny, že přírůstek obvodu je vždy stejný. V tomto případě se výraz vedoucí k správnému výsledku zjednodušuje na součin Ludolfova čísla a rozdílu průměru před a po změně. Skutečně je jedno, jaký byl počáteční stav, jestli šlo o velikost tenisového míčku, Jupiteru, nebo nějaké obrovské hvězdy. Zvětšíme-li poloměr o jeden metr, nebo-li průměr o dva metry, přírůstek obvodu bude vždy po zaokrouhlení 0,00628 km. Žádné desítky či stovky kilometrů. Země je pro člověka přece tak obrovská a přitom naše prostá úloha v kontrastu té majestátnosti skrývá správný výsledek pouhých 6,28 m.

Taková jsou čísla? Ne. Taková je matematika. Taková jsou fakta. Čísla se stávají nástrojem zmanipulování jedince i masy. Zejména pokud posluchačům selže intuice a podlehnou zrádnému instinktu.

Náš cíl musí být určitý, pak silný cit půjde za ním. Pouhým citem a instinktem se nedostaneme nikam. Praxe bez teorie není možná. - Tomáš Garrique Masaryk, první prezident Československa

Veřejné mínění lze ovlivňovat jednoduše tak, že není sdíleno vše. Propaganda hrůzy je osvědčeným nástrojem k ovládnutí masy. Zastavit trend úpadku mohou správné informace šířené nátlaku odolnými jedinci a jejich naštěstí v populaci stále velký dostatek. Reagují se zdravou úvahou, s potlačením emocionálního vypětí. Zřejmě stačí ponechat v sobě pouze tu část strachu, která je oprávněnou obavou o naše blízké a předně obsahuje nedílnou součást v celém vesmíru naprosto jedinečné a fascinující vlastnosti, totiž lásku.

Účinná imunita je bdělost, schopnost zdravě uvažovat a  věřit v sílu jednoty.

Lékem může být smíření. Smíření s osudem. I s tím svým.

„Lidé svou smrtelnost snášejí jen proto, že platí všeobecně“ – Isaac Asimov, spisovatel

Země je jeden obrovský organismus, který bude usilovat o rovnováhu. Gaia své děti zrodila a oni rovnováhu narušují. Jako pubertální výrostci neustále rozčilují svoji matku. Proto opouštějí  hnízda, už si s rodičem nerozumí. Děti i jejich matka mají své vlastní představy.

Třetí planetu ponechá lidská rasa vlastnímu životu, důstojnému stáří než ji její původně životodárná hvězda pohřbí v plazmě a později i ten hrob vyhasne do zapomnění. Cílem Homo sapiens sapiens je teď jedno jediné: S archou expandovat a založit svoji rodinu. Naplněním současné generace našeho druhu je přežít. Tentokrát jako jeden celek, se všemi užitečnými rozmanitostmi genomu.

Dobyvatelé budoucího rodu Homo sapiens victorius se musí naučit v jednotě instinkt zkrotit. Až opustí své původní útočiště budou vystavováni vlivům rozmanitého prostředí vesmíru, ve kterých intuice zkrátka selhávat nevyhnutelně bude a častěji.

Použil jsem v této úvaze více citátů z různých zdrojů, ale ukončím ji doplněním osobního poznání: